Toša in America

Vydáno dne 24. 05. 2005 (5890 x přečteno)

The article bellow is about my visit to firefighters from Boonsboro. Thanks for their relationship, goodwill and patience.

Vážení přátelé, chtěl bych se s vámi ve stručnosti podělit o jeden velmi krátký příběh, který se mi stal při mém pobytu v USA. Tato „story“ se odehrála shodou okolností v den mého svátku, což mě potěšilo dvojnásobně.

Jak jsem již uvedl v předchozím odstavci, příběh se odehrál ve Spojených státech amerických, přesněji řečeno ve  Virginii, městě Lynchburg. Právě v tomto městě, již několik let, působí zaměstnanci jedné nejmenované české firmy jako kontraktoři ve světově známé společnosti, která se zabývá  výrobou komponent pro jaderné elektrárny. Tak jako všude jinde na světě, i tady většinou platí, že se přes týden chodí do práce a o víkendech je volno. Právě víkendové volno je využito k podnikání poznávacích výletů po blízkém a v případě příznivého počasí i po vzdáleném okolí. Jeden z takových výletů po blízkém okolí byl uskutečněn před dvěma týdny, kdy jsme se byli podívat v nedaleké horské oblasti nesoucí název Peeks of otter. Při návratu z výletu, bylo třeba dotankovat pohonné hmoty a tak jsme zastavili na čerpací stanici v Boonsboro, které je jednou ze čtvrtí již na samotného Lynchburgu. Když jsme zastavili a kamarád začal tankovat benzín, všimnul jsem si, že naproti přes cestu stojí hasičská zbrojnice. Nápis na zdi mluvil sám za sebe.

Jelikož jsem měl digitál po ruce, vyskočil jsem z auta ven a udělal pár fotek přes cestu. Když jsem fotil, všiml jsem si, že na parkovišti stojí červená Honda Prelude, což bylo stejné auto, které jsem v ČR vlastnil a které jsem těsně před odjezdem prodal. Proto mi to nedalo a šel jsem se na něho podívat z blízka. Když jsem k preludě došel, zjistil jsem, že toto auto bude zřejmě sloužit i jako výjezdové, neboť mělo za čelním sklem červeno bílý maják. Samozřejmě mě to nedalo a musel jsem udělat pár fotek a to i přes to vědomí, že američané nemají rádi, pokud si je fotíte nebo pokud fotíte jejich majetek. Popravdě řečeno, čekal jsem, že za chvíli za mnou někdo vyběhne.

Ted můžu říci, že jsme se vůbec nemýlil, neboť když jsem odcházel zpět k našemu autu, ze dveří vyšla jakási paní a volala na mě, co tady dělám a co si přeji. Nezbylo mi tedy nic jiného než se vrátit. Paní jsem pozdravil, omluvil se, představil se a řekl ji, že jsem z České republiky a že jsem také hasič. Jakmile slyšela, že jsem hasič, její výraz ve tváři se zcela změnil a v tom to všech začalo. Zeptala se mě jestli si nechci vyfotit i jejich výjezdová auta. Než jsem stačil jakkoliv odpovědět už volala na kluky, kteří se pohybovali okolo, aby vyjeli s auty ven, že tu mají kolegu z Československa, který by rád udělal pár obrázků. A jak vypadají auta našich amerických kolegů si můžete prohlédnout už sami. Myslím, že zde je již jakýkoliv komentář zbytečný. Posuďte sami.
Na závěr bych snad jen dodal, že jsem americkým firefighters při mém odchodu slíbil, že dopadne-li vše tak jak má, budou moci vidět své miláčky na nejznámějším českém webu, který je věnovaný hasičům a hasičskému sportu. Podaří-li se uskutečnit další návštěvu u hasičů v Boonsboro, rád se s vámi podělím o další informace týkající se např. jejich denní programu, vybavení, ale i tamního hasičského sportu.